Arctic Monkeys: Whatever People Say I Am, That's What I'm Not versione su CD in standard edizione. Questa particolare edizione è stata pubblicata in REGNO UNITO nella casa editrice Domino in data 26. agosto 2022.

Nový objev ze Sheffieldu se jmenuje "The Arctic Monkeys". V Anglii, vlasti všech trendů a hypeů, dokázali mladíci zaplnit koncertní haly až pro 1000 lidí, aniž by vydali jediný singl, a mají za sebou obrovskou internetovou komunitu.

S pomocí několika mp3 se kolem této kapely organicky rozrostla fanouškovská základna a vznikla hysterie, která byla příliš rychlá i pro NME. Dobrý příklad možného pozitivního efektu sdílení souborů.

Když se o kapelu začaly přetahovat velké společnosti, vstoupilo do hry v současnosti populární indie vydavatelství: Domino Records, mimo jiné domov Franz Ferdinand, The Kills, Sons and Daughters, podepsalo smlouvu s kapelou a 21. října 2005 plánuje vydat první singl "i bet you look good on the dancefloor", na začátku roku 2006 pak debutové album.

Možná čtete tento článek a slyšíte o kapele Arctic Monkeys poprvé. Ale možná už o kapele víte víc, než by vám kdy mohlo říct 1001 popisů. Možná jste si jejich písničky stáhli měsíce předtím, než se o ně začaly zajímat vydavatelské společnosti, a najednou jste pocítili neodolatelné nutkání jet půl dne autem, jen abyste je slyšeli naživo. Možná se vám na jednom z jejich prvních koncertů dostalo do rukou demo, naučili jste se nazpaměť každé slovo a na dalším koncertě jste zpívali z plných plic. Možná patříte k těm fanouškům, kteří si ze sbírání všech dostupných informací na internetu udělali koníčka. A možná jste také získali trvalou zrakovou vadu v důsledku předávkování obrazovkou. Pokud neberete jako jediné kritérium úspěchu počet jachet, které si někdo může dovolit, Arctic Monkeys byli mimořádně úspěšní dávno předtím, než podepsali smlouvu s Domino. Byli snad lidé, které jejich písně naprosto ohromily? Zarytí fanoušci, kteří tiskli nosy k oknům v backstage, jen aby zahlédli Monkeys? Odpověď na všechny tyto otázky zní jednoznačně ano.

"To, co se stalo, je prostě šílené," říká s úsměvem zpěvák a kytarista Alex Turner o kultu hrdinů, který kapelu v posledních měsících zachvátil. "Když teď používám slovo fenomén, zní to samozřejmě úplně hloupě, ale úplně bychom se mýlili, kdybychom předstírali, že poslední rok nebyl naprosto neuvěřitelný. Když to všechno začalo, říkali jsme si, co se to proboha najednou děje."

Všechno to samozřejmě začalo kytarami, přesněji řečeno dvěma. Právě před třemi lety dostali Alex a Jamie Cookovi k Vánocům každý jednu kytaru. Dvojice začala cvičit jako zběsilá, snad i s určitou soutěživostí mezi bratry, a pak se přidali Andy Nicholson (basa) a Matt Helders (bicí). kluci mají přirozeně rádi The Smiths, The Clash a The Jam (a Jamie má také výraznou slabost pro Oasis, System Of A Down a Queens Of The Stone Age), ale Monkeys se rozhodně nechtěli vydat prošlapanou britrockovou cestou. Ve školních letech poslouchali Roots Manuva, Braintax a další kapely z britského labelu Low-Life a především kompilace Lyricist Lounge a CD od Rawkus Records, například Pharaoh Monch. Silný vliv má také fakt, že Alex si v poslední době velmi oblíbil básníka Johna Coopera Clarkea, který se narodil v Manchesteru.

"Je to takový super hubený kluk s úplně rozcuchanými vlasy, červenými barevnými brýlemi a upnutými džínami. Opravdový originál!" říká Alex s nadšením. "Všichni nám říkali, že název naší kapely zní jako sračka, ale on hned řekl: 'To je skvělý! V Arktidě nejsou stromy, jak by tam mohly přežít opice? A pak to hned nakreslil. Je to kreativní génius!"

Tato inspirace živí jízlivě ostré texty, například v "Jisté romantice", ironickém popisu maloměsta, "kde jediným účelem hudby je poskytovat nová vyzvánění" a kde si můžete nechat obtočit kolem hlavy kulečníkové tágo, když jdete ven. Jinak jsou tu temné historky o dívkách, které skončily na ulici ("She don't do major credit cards, I doubt she does receipts" ze "Sun Goes Down"), a skvělé všestranné útoky na rock'n'rollové klony, které se v roce 2002 s humbukem kolem garážového rocku vyhouply na vrchol ("Yeah I'd like to tell you all my problems/You're not from New York City, you're from Rotherham" z "Fake Tales Of San Francisco").

Takový byl život v jednom z anglických noclehárenských městeček, popsaný tak přesně a trefně, jako by to byly texty Mika Skinnera. Ale jsou tu i jiné zvuky.

"Texty pro nás byly opravdový problém," přiznává Alex. "Nikdo nechtěl přiznat, že je napsal, a tak jsme se snažili, aby je napsali jiní zpěváci. Ale já jsem po škole vždycky tajně psal a bavilo mě to. Nechtěl jsem to ale nikomu říct, aby si ze mě nikdo nemohl dělat legraci!"

I když se problém s texty vyřešil, trvalo ještě rok, než se Opice odvážily vyjet na pódium. Proč? Protože to muselo být dokonalé. Když odehráli svůj první koncert v The Grapes v Sheffieldu, bylo to tak. Dav šílel a kapela se vracela do zákulisí s pocitem, že je čeká lahůdka. O několik koncertů později se ocitli opět v Sheffield Forum, kde si publikum zpívalo texty, které si Alex sám ještě nezapamatoval. Těžko tomu mohli uvěřit, ale existoval důvod, proč už měli více fanoušků, a sice demosnímky, které rozdávali na koncertech jako opravdoví kutilové. "Pracoval jsem u pultu s nápoji v koncertní síni a vždycky mě štvalo, když kapely říkaly: 'Můžete si u nás vzadu koupit cédéčka, stojí tři libry'," říká Alex. "To si pak člověk říká: 'Co si o sobě myslíte, vy flákači?" Jednou na našem koncertě lidi běhali k pódiu jako pominutí a chtěli za každou cenu demosnímky. Říkali jsme si: 'Sakra, to je fakt hustý!"

Poté, co se demáče rozletěly a putovaly po internetu a po koncertech, začaly se dít zvláštní věci. Takové podivnosti, jako že jsme na koncertě ve Wakefieldu potkali fanoušky, kteří přijeli až z Aberdeenu nebo ještě dál. Když kapela hrála na začátku tohoto roku v Boardwalku, celé publikum zpívalo spolu s ní píseň "When The Sun Goes Down" - píseň, která ještě ani nebyla vydána (v současné době má kapela vydaný pouze jeden singl).

Alex: "Musel jsem přestat hrát, byl jsem úplně ohromený! Celé se to úplně vymklo kontrole. Někteří lidé skončili u crowd surfingu na monitorech. V Manchesteru někdo proletěl davem a narazil tváří na okraj pódia. Jiný přiletěl a dokonale se skutálel na pódium, dokonalé akrobatické přistání. Ale nejlepší je, když se všichni prostě zblázní."

Během několika měsíců se pověst The Monkeys šířila jako požár, tak rychle, že hudební průmysl nestíhal. "Než začala celá ta hysterie, vydavatelství nám říkala: 'Nejste špatní, ale tahle písnička ještě není tak skvělá, a tady máte, co byste měli změnit na té druhé...' Prostě jsme to ignorovali. A když se to opravdu rozjelo, bylo nám to úplně jedno. V Londýně se děti úplně soustředily na kapelu a lidi z vydavatelství byli vzadu a úplně se soustředili na děti."

Muzikanti, kteří nikdy nepřemýšleli o velké strategii, samozřejmě na otázky o plánech do budoucna odpovídají pokrčením ramen. "Lidi se o písničky totálně zajímají ještě předtím, než je dokončíme. Vidíte jim to na očích a nikdo vám to nemůže vzít. Počítám, že můžeme vyjít ještě větší. Místo stovek lidí, kteří si zpívají s námi texty, by to mohly být tisíce. Jen jsem zvědavý, jestli to bude jiný pocit."

Možná se to - stejně jako vy - brzy dozví.

Album comprende generi Rock e Indie Rock.